Je sobota ráno 3. 10. 2026. Vydáváme se autobusem na farní pouť. Kromě havlíčkobrodských farníků s námi jede i pár lidí ze Šlapanova. Proč? Jedeme totiž na návštěvu za P. Petrem Soukalem, který před časem působil v Havlíčkově Brodě a měl na starosti i farnost Šlapanov. Nyní nás pozval do své nové farnosti do Ústí nad Orlicí.

Farní pouť organizuje Jana Stará, cestou se společně modlíme růženec za celou naši farnost, za všechny ty, co s námi nemohli jet, i za naše kněze, kteří se bohužel z nejrůznějších důvodů také nemohou dnešní cesty účastnit.

Přijíždíme na poutní místo Homole u Potštejna. Na kopci stojí kostel Panny Marie Bolestné a zdola k němu vede mnoho schodů – přesně tolik, kolik je v celém růženci Zdrávasů, a každé odpočívadlo mezi schody znamená jeden Otčenáš. Schody všichni statečně zdoláme – někdo rychleji a někdo pomaleji – a nahoře u kostela už nás vítá P. Petr, který si dnešní sobotu vyhradil pouze pro nás. Má velkou radost i ze setkání se svými bývalými šlapanovskými farníky.

Při mši svaté na tomto poutním místě společně zakusíme Boží blízkost a jednotu ve společenství. Hoši Kája a Michal ochotně ministrují. Trochu za tu dobu vyrostli, vždyť Petr je pamatuje jako malé školáčky. 

Potom už je to jen kousek do Ústí nad Orlicí, Petrovy nynější farnosti. Usadíme se v „zeleném sále“ k výtečnému obědu. Dvě místní farnice v kuchyni jsou moc milé a vnouček jedné z nich velmi ochotný – ten obsluhuje kávovar a uvaří pro nás asi 40 šálků kávy. U oběda jsou s námi i oba kaplani zdejší farnosti, které nám Petr představí. Je to P. Jindřich Plšek a P. Vít Horák – oba již starší pánové.  Nechávají pozdravovat našeho P. Stanislava Jílka, neboť jsou to jeho spolužáci ze studií ze semináře.

Jelikož fara na první pohled působí vznešeně a vypadá jak letohrádek s arkádami v prvním patře, koná se prohlídka „jako na zámku“. Petr nás provází přízemím i patrem – vidíme společenskou místnost se starými obrazy tehdejších děkanů, kancelář, starou i novější kuchyň, nahlédneme do kněžského bytu i do místnosti, kde se učí náboženství. Největší pozornost upoutá tajemná „třináctá komnata“. Prý byla plná nepořádku, od podlahy až po strop. Až přijedeme příště, bude zde farní kaple a ještě něco dalšího… Je to pro zdejší farnost skvělá „budovatelská“ výzva.

Pak přejdeme do kostela a jsme okouzleni ještě více. Petr by toho mohl vyprávět mnoho a mnoho. Zdůrazňuje, že ve farnosti je spousta ochotných lidí, kteří obětavě pomáhají s nejrůznějšími činnostmi. Je to velmi živá farnost, na nedělní mši sv. chodí až 50 malých dětí se svými rodiči, u oltáře bývá 15 ministrantů. Kostel je zasvěcen Panně Marii Nanebevzaté jako v Havlíčkově Brodě. Na pravé straně visí krásný obraz Panny Marie „Oustecké“ na památku záchrany města. Je to Panna Maria s Ježíškem a čtyřmi anděly na zlatém pozadí. Krátce se společně pomodlíme a potom si ještě projdeme okolí kostela, které je krásně upraveno jako městský park s meditační kaplí sv. Jana Pavla II.

Obhlédneme horní i dolní farní zahradu a obdivujeme truhlíky s překrásnými květinami, které jsou před farou i v horním patře. Dostaneme také rychlou odpolední svačinu a další kávu. Dalo by se s Petrem povídat ještě dlouho, ale čas příliš rychle letí a je potřeba myslet na návrat. Petr nás jde vyprovodit k autobusu a s každým se vřele loučí. Máváme a opouštíme podhůří Orlických hor. Počasí bylo dnes překrásné a sluníčko nám svítí i na cestu domů. Z autobusu pozorujeme okolní krajinu, nádherné stromy, které se barví dožluta i dočervena a v srdci máme vděčnost za dnešní setkání i radost z toho, že přátelství přetrvává i tehdy, když přijde odloučení…

Díky všem, kteří se na dnešní pouti podíleli – organizačně, finančně, modlitbou… Kéž je tato farní pouť povzbuzením pro nás všechny a kéž přispěje k posílení dobrých vztahů v naší farnosti.  P. Petrovi díky za čas, který nám věnoval, a přejeme mu vše dobré a hojnost Božího požehnání pro jeho působení ve zdejších farnostech.

Bohu díky za dnešní pěkný den.