Milí farníci,

Jak již mnozí víte, 12.února ve věku nedožítých 63 let dotlouklo srdce našeho bývalého faráře P.Hroznaty, který u nás působil tuším 7 či 8 let a prožili jsme spolu mnoho hezkého. Když dovolíte rád bych se s vámi podělil alespoň o krátkou vzpomínku na něho.

Kdybych měl krátce říct, čím mě oslovil, tak bych bez zaváhání odpověděl, že svým klidem, laskavostí, úsměvem, vztahem k hudbě a láskou k dobrému vínu. Za celé ty roky mezi námi jsem s ním nezažil jedinou vypjatou chvíli, kdy by se nějak rozčiloval, a to i přesto, že jsme před pár lety nějaký čas ve farnosti řešili jisté spory znesvářených farníků. Dokonce ani tehdy, když naše farní společenství zasáhla smutná kauza s P.Erikem, na kterou si mnozí vzpomínáte. Otec Pavel působil vždy a za všech okolností velmi klidně, i když to i pro něho osobně muselo být velmi psychicky náročné. Svůj klid pak přenášel i na lidi kolem sebe. Takto nějak si představuju ty, o kterých Ježíš mluvil ve svých blahoslavenstvích jako o tvůrcích pokoje, o lidech kteří zklidňují a spojují když ostatní propadají panice nebo svárům. A za to mu ze srdce děkuji.

Čeho jsem si na otci Pavlovi nesmírně vážil bylo také to, že ačkoli, pokud vím, byla jeho skutečně srdeční záležitostí farnost v Heřmanově Městci, odkud k nám byl doslova vytržen a přesazen, nikdy jsem z jeho slov a jednání neměl dojem, že by mezi námi nebyl rád. Vážil jsem si na něm té schopnosti přijímat s vírou a pokorou změny svých životních plánů a přání a schopnost velkoryse přijímat osobní zklamání a nepříjemnosti. Dodnes si pamatuju jednu pro mě moc důležitou větu z rozhovoru při svátosti smíření, když jsem s ním rozebíral své rozhořčení nad tím, že mám pocit, že mnohdy musím dělat víc než jiní… On se zamyslel a pak pravil: „Netrap se tím, že druzí nečiní, co mají, nebo co by mohli, ale děkuj za to, že ty nemusíš, ale můžeš.“

Nevím, zda si někdo pamatujete nějaké jeho kázání, ale já si pamatuju zejména jednu klíčovou větu, kterou zmiňoval takřka v každé homílii, a která aniž by si toho možná byl vědom, byla jeho životním mottem: „Bůh s náma počítá…“

Otci Pavlovi vypovědělo službu jeho nemocné srdce, ale srdce jeho nesmrtelné duše tluče dál. Kéž odpočívá v pokoji a věčné radosti a pamatuje na nás ve svých přímluvách +++

Petr Trefil – jáhen

P.S. Poslední rozloučení s P. Hroznatou bude 21.2.2026 v 10.30 v Želivě viz parte zde …