V samotném závěru adventu nás Bůh obdaroval skrze otce opata Tadeáše slovem povzbuzení, že naše slabosti a selhání nejsou pro Boha problém, pokud mu dovolíme, aby je v našem životě proměnil v cenné životní zkušenosti, aby nás skrze naše ztráty očesal až na jádro našeho člověčenství, jako to udělal v životě biblických osobnosti Mojžíše, Eliáše, Davida, a dokonce v jistém slova smyslu i samotného Ježíše.

Jak řekl otec opat: „Je důležité být tam, kde máme být, i když to bolí. A nebýt tam, kde být nemáme, i když to vypadá zdánlivě jako důležité a úspěšné.“

Kromě duchovního slova ve dvou přednáškách, byla myslím nejen pro mě samotného velmi silná a obohacující i hodinová diskuse s otcem opatem o životě bratří premonstrátů v Želivě a jejich svědectví duchovního probuzení a Božího požehnání, které je v Želivě i navzdory nedávné smutné kauze s jedním z bratří zcela zjevné.

Otec opat má veliké charisma díky své otevřenosti, lidskému porozumění, a hlavně díky tomu, co s Bohem na vlastní kůži prožil.

Je úžasné, že v naší farnosti jsou lidé, kteří umí nabídnout ruku k pomoci a postarat se o organizaci, uklidit, navařit, ale že jsou také lidé, kteří věnují čas a příjdou a vytvoří společenství. Třeba jako stará paní Landová, která se bála vyjít schody na faru, ale s doprovodem to zvládla. Děkuji tímto také Honzovi Pavlíkovi mladšímu za pohotové fotky do fotogalerie.

Kéž světlo, které vstupuje do světa s Kristovým narozením, prozáří i naše životní temnoty +++

Petr Trefil – jáhen